Ať žijí Černošice, Mokropsy nevyjímaje

Dvanáctého května 2007 jsme poprvé zažili a užili si stoprocentně soukromou akci. Přijali jsme totiž velkorysou nabídku rodiny Strnadelovic a zazpívali všem hostům na oslavě padesátin pana doktora.

Program jsme rozdělili na dvě části, protože mnozí přítomní a zejména sbormistryně nutně potřebovali pauzu. Přestávka přišla všem vhod, neboť stoly se prohýbaly pod množstvím skvělého jídla i vynikajících nápojů a při produkci se zpěvák prostě nenají a posluchačovi je to žinantní cpát se před účinkujícím. Přerušení programu ale vyvolalo zmatek v hlavě dirigentky, takže úplně zapomněla na dvě naše oblíbené skladby Kumbaya a Didn´t My Lord…. No co se dá dělat. O to lépe a radostněji předneseme výše zmíněné písně na Zbraslavi našim maturantům.

Jako už tradičně se na našem koncertíku podílel i pan Orlita, náš sympatický klavírista. Profesionálně doprovodil Spring a Happy Day. Sólo tentokrát zpívala Alenka Hrubá a Mareček Adamczyk. Vyšlo jim to pěkně.

Na konci našeho vystoupení, po velkém potlesku, přišel pan oslavenec osobně poděkovat pěvcům i pěvkyním a kromě ruky nám všem podal i květinu. Bylo to od něj moc hezké.

Co říci závěrem? Po zpívání následovala úžasná oslava, sboristi přirozeně prolnuli s davem hostí, jedli, pili, hodovali, zpívali a tancovali, dobrou vůli spolu měli. Později se mnozí začali rozumně a postupně vytrácet. Zůstali jen ti nejvytrvalejší. Ale i o ně bylo postaráno. Jak je všeobecně známo, dobrý člověk ještě žije. Je to nějaký pan ing. Šrein, můj manžel. Všechny nás zbylé opozdilce po půlnoci odvezl, kam bylo potřeba. Díky mu!