Možná po přečtení titulku očekáváte nějakou bajku či povídku, anekdotu či exemplum. Skutečnost je ale obvykle barvitější než literatura, a proto bude následující text pouhou stručnou reportáží ze soustředění školního pěveckého sboru s hororovými prvky.
Letos jsme poprvé nemohli do rekreačního zařízení Nad Starým mlýnem u řeky Berounky, hýčkaného v obrovském a všeobjímajícím náručí dobrého pana Čermáka. Objekt se totiž rekonstruuje. Měli jsme se tudíž smířit s jinou lokalitou, jinou řekou, ale hlavně s jiným, zcela nelítostným správcem. Smířit se ale s osobou nesympatickou, neochotnou, podezíravou, až arogantní ale není v mých silách, ani v silách sboristů a sboristek. My se totiž chováme slušně a skromně, zdravíme a děkujeme apod.
Ne tak správce hotelu Kormorán. Od samého počátku jsem mohla a měla tušit, že něco není normální. Prosila jsem zmíněného muže, aby mi pustil na pokoji topení. Po několika hodinách mě vyhledal, aby mi sdělil, že tak učinil. K tomu dodal, že v mém pokoji byl celkem třikrát a z toho musel podvakrát zhasínat takovou minilampičku, na kterou jsem zkrátka zapomněla. Udělal mi docela přísnou přednášku o šetření energií, jinými slovy mě vlastně sepsul na veřejnosti. Proč můj pokoj během toho odpoledne prohlížel třikrát, se netroufám domýšlet.
Horký tzv. čaj servíroval v plastových kelímcích, tento způsob byl odvolán až po docela nepříjemném rozhovoru se mnou. Onen nápoj, který čaj připomínal jen velmi vzdáleně, si ale na závěr nechal zaplatit jako samostatnou položku, nikoliv jen formální. Snídaně domluvená na devátou hodinu začala s dvacetiminutovým zpožděním. Nechali nás za zamčenými dveřmi. Když kdosi z personálu odemkl, nepozdravil, ani se neomluvil. Je to škoda, že se na tak pěkné místo nikdy nevrátíme. Ledaže by změnilo majitele.
Letošní soustředění bylo ale jinak, po stránce lidské i hudební, nadobyčej úspěšné. V hotelu Kormorán ve dvojité vesnici Lštění-Zlenice na břehu Sázavy nedaleko Čerčan jsme trénovali vánoční program po tři dlouhé a velmi výživné dny. Všichni nově přišedší muzikanti se osvědčili. Máme dvě nové sopranistky, jedna z nich perfektně improvizuje na flétnu, jednu novou altistku, která hraje na mnoho nástrojů, např. na ukulele, dva basy, skvělé muzikanty, jeden je kytarista a druhý, držte se, saxofonista. Tak se nám báječně obohatil nástrojový aparát, po večerech se jamovalo ostošest. S několika klavíristy, kytaristy, ukulelistkami, flétnistkami, též se saxofonem a basou to prostě šlape. Zpěváků se sešlo skoro třicet, což je celkem úctyhodné množství.
Kéž bych tento pozitivní pocit získala i při našem koncertě v kostele Na Prádle. Zveme Vás srdečně. V úterý 22. 12. 2015 od 18:00.
Michaela Šreinová