Je to tak. Ze známých důvodů se po tři roky nesmělo... O to víc práce dala příprava. Začínali jsme prakticky od nuly, s většinou úplných nováčků. Tím spíš je pro mě zázrakem, že jsme se už umotali na dvě samostatná vystoupení předvánoční.
Nervy, (tedy alespoň ty moje), tekly od samého počátku příprav. Spočívajících například ve stěhování veškerých hudebních potřeb z Radotína na Prádlo a pak zase zpět. Příšerným tradičním předvánočním monzunem, deštěm, po náledí a podobně. Nicméně po nebezpečně zdařilé generálce Columbella předvedla v kostele svatého Jana Křtitele Na Prádle dne 20. prosince 2022 svůj kompletní samostatný program. V době chřipkové epidemie, v časech počínajících zkouškových období, ve dnech vrcholících vánočních příprav. A přesto byl kostel plný a sbor téměř kompletní. Jen ten tenor, bohužel, významně oslabený nemocí Kristiánovou. Naštěstí se našla prima posila, z Brna dorazivší, bez jedinké zkoušky sólistu nahradivší. Prostě náš Ríša. Díky mu.
Vystoupení sboru proběhlo v novém duchu i barevném ladění. Na sváteční příležitost neoblékla Columbella své strakamakaté košile, leč zvolila konzervativnější výzor. Krásná kombinace bílé a výrazné tmavě modré na šátcích, deskách, košilích či svetřících dodala našemu koncertu jistou eleganci. Program se skládal ze spirituálů, vánočních písní a koled, jedné nové africké trochu záhadné a na bubínek Adélkou pěkně doprovázené, zazněly také duchovní skladby barokní, z období romantismu i současné. Koncert oživily i sólové výstupy. Ondra zahrál zcela profesionálně, jak je jeho dobrým zvykem, dvě krásné židovské písně s doprovodem klavíru ukrytého ve dvou kouzelných krabičkách, nervózní Veronika skvěle předvedla dva Vaňhalovy klavírní kousky, před jejichž bezchybnou interpretací dost samozřejmě vysvětlila publiku, že jí mezi oběma díly nemá tleskat. Benjamínek sboru Matouš předvedl s kamennou tváří, jak se dá v kostele rozjet pořádnej rokec. A pan farář David z tenoru uvedl dva spirituály s biblickým tématem. K písni o Jerichu připojil zamyšlení o trvání, tradicích a hodnotách a před spirituálem Keep your lamps připomněl všem, že je správné být stále ve střehu a připraven. Připraven na dobré zvěsti. Všichni máme pozorně udržovat svoje světlo, světlo ve své duši, hořící. Už teď je jistě patrné, jak byl kostel plný emocí. Například v německé koledě o Marii při každém refrénu Ježíš a Maria volala maličká Eleonora, dcerka jedné mé milé bývalé studentky a kamarádky, jééé, Ježíšek. Další z dětí mé vodácké party, Davídek, si zase skoro celou dobu zakrýval ouška, protože prý nesnáší hudbu. Publikum jako celek bylo úžasné, vděčné, laskavé. Tleskali pořádně, poslouchali pozorně, tvářili se dojatě. Úplný závěr koncertu zase dostal trochu mě. Poprosila jsem totiž bývalé členy Columbelly, aby se přidali k Narodil se Kristus pán. A oni se přidali, zvedli se z publika, které notně prořídlo. A bylo jich snad dvacet...
Mnoho z nich se potom pochopitelně sešlo ve „vánoční hospodě“, která k našemu prádelnímu koncertu vždycky patřila. Poseděli jsme, pojedli, popili, popovídali, pozpívali. Vždycky mě to setkání potěší, baví mě sledovat, jak mají všichni mí zpěváci, současní i minulí, leccos společného, jak si rozumějí. Je mi s nimi dobře.
Dobře mi ale tak úplně nebylo hned druhý den, kdy jsme s mým ochotným mužem zase stěhovali veškeré hudební vybavení zpátky do Radotína, neboť Columbellu čekalo ještě jedno zpívání, taky to bývala tradice. Vystoupení pro školu, na schodech našeho ústavu, takové rozloučení s kalendářním rokem. Sbor byl oslabený notně, jednak únavou hlasového ústrojí, jednak početně. Viry opět zaútočily. Ano, někteří slabší jedinci odpadli, onemocněli, nebo snad zapomněli... Nevím. Sbor ale zabral a zvládl to i tak. A to nepřišly dva významné soprány, tři basové, jeden tenor... Vybrali jsme z prádelního koncertu, který trval asi hodinu a čtvrt, ty největší hity, včetně instrumentálních vsuvek Ondry a Matouše. Proti mému pocitu, že je celá škola tak nějak předvánočně prázdná, se schodiště a prostor před sborovnou zaplnily, učitelstvem i studentstvem. A koncertík se snad povedl, včetně závěrečného přímo hromového zpěvu celé školy Narodil se...
Pokud jste, přátelé a příznivci Columbelly, dočetli až sem, za což vám patří dík a chvála, dovolte mi, abych vám jménem celého školního sboru poděkovala za krásné setkání v kostele i na školních schodech. Abych vám popřála vše krásné do roku 2023. Ať je šťastný a veselý. Jako členstvo Columbelly.
Michaela Šreinová