Dvanáctého dubna tohoto roku jme se vydali na celostátní kolo soutěže gymnaziálních sborů. Za stálého deště, při nemalých komplikacích způsobených Českými drahami, jsme nakonec dorazili do moravské metropole. Asi s dvouhodinovým zpožděním jsme nakonec byli dopraveni do budovy gymnázia, kde byla Columbella ubytována.
Od té chvíle jsme byli dokonale organizováni, program byl bohatý, ani minuta nazmar. S úctou jsme pozorovali, jak všechno na minutu šlape, vystoupení, stravování, dokonce i přeprava asi pěti set účastníků po městě v pěti harmonikách za policejního doprovodu. Jezdili jsem dokonce i na červenou a připadali si jako osoby VIP. Do Brna totiž postoupilo 14 sborů z celé republiky.
Hned první den našeho brněnského pobytu jsme si šťastně zazpívali tři písně ve Dvoraně VUT, před obrovským auditoriem. Publikum totiž tvořili všichni zúčastnění. Ačkoliv akustika byla „ nádražního typu“ a moderátorovi nebylo rozumět ani půl slova, hudba zněla docela pěkně. Naše provedení známých skladeb se posluchačům líbilo, tleskali pořádně.
V pátek nastala vlastní hodnocená přehlídka, my zpívali dopoledne. Neměla jsem z našeho vystoupení špatný pocit, ačkoliv jsem tušila, že náš neakademický projev porotu asi úplně neuspokojí. Jasné ale bylo, a to nejen mně, ale i plnému sálu, že si studenti svoje vystoupení skutečně užívají, zvláště tedy mužská část sboru. Nevyhnuli jsme se bohužel jedné závažnější chybě, na které jsem se svorně podíleli všichni, sbormistryně i pěvci.
Po obědě jsme vyrazili organizovaně, autobusy, s policejním doprovodem a průvodci do Rajhradu. Leccos jsem se dozvěděli o víně od sympatického pana vinaře a o klášteře od neméně sympatického benediktýna. Společný večerní program probíhal ve vyhlášeném brněnském klubu Fléda, kam se vešlo pět set účastníků jako nic. Nutno přiznat, že tento typ prostředí není úplně columbellím šálkem kávy, a tak studenti po svém vystoupení vyrazili na ubikaci. Já vyslechla hodnocení poroty. Upřímně řečeno, z celé pětičlenné poroty se dostavili pouze dva členové, k jednomu jsem se nepropracovala vůbec, ten druhý, doc. Jan Kostečka z MU Brno Columbellu pochválil. V noci se zpěváci ani pedagogický dozor moc dobře nevyspali, ostatní sbory, vědomé si svých skvělých hudebních schopností prostě měly co oslavovat.
V sobotu dopoledne jsme společně zapěli na překrásném nádvoří Nové radnice představeným města a jedné moc roztomilé babičce, která tam nějak na to majestátní schodiště vedle pana primátora zabloudila. Musím říct, že to byl skutečně silný zážitek, slyšet tak ohromný sbor, dirigovaný sebevědomým ředitelem festivalu. Následovalo hodnocení přehlídky v divadle Reduta, děkování, potřásání rukama. Každý sbor předvedl jednu skladbu a dostal diplom. My jsme dostali bronzové pásmo a Zvláštní cenu za dramaturgii soutěžního programu ohodnocenou částkou 3 000 Kč.
Na internetu nás na stránkách GC ve výsledkové listině vůbec neuvedli. Zato jsem ale dostala od svých bližních odkaz na zpravodajství Čt, kde do Regionálních událostí v přímém vstupu z přehlídky odpovídal na otázky reportérky jeden náš nejmenovaný bas. Mluvil skromně, ale na úrovni. Vlastně bych se pod jeho slova, která v televizi zazněla, podepsala.
Do Prahy jsem se dostali v dobrém čase, skvělé náladě, úplně vyčerpaní, naplnění neobvyklými zážitky, bohatší o cenné zkušenosti a nové známosti.
Michaela Šreinová