Školní rok, jakož i sezóna 2013-2014 je šťastně za námi. Columbella vydržela, nerozpadla se, naopak rozrostla se o několik významných mladých talentů. Basů i tenorů je po třech či čtyřech, altů deset a sopránů třináct. Nejde pochopitelně ale o kvantitu. O rostoucí kvalitě svého sboru ze skromnosti nebudu psát…
A tento skvělý sbor dostal dne 6.6. jedinečnou příležitost, ovšem ale zcela odpovídající jeho úrovni, aby se jako host zúčastnil neopakovatelného slavnostního koncertu Swarthmore College Alumni Gospel Choir řízeného paní Vanessou Y. Thomas v aule Karolina. Columbella začínala, vlastně něco jako předkapela. Karolinum bylo skoro plné, pokud vím, je tam asi tři sta padesát sedadel. Po pro nás neobvyklých ovacích nastoupili naši afroameričtí přátelé. Je to sbor zpívající výhradně gospelovou muziku, což je hudba, která umí leckoho strhnout. Pro nás studené Čechy je přímo nevídaná ta upřímnost, síla zážitku, prožívání okamžiku, jež nám americký sbor předvedl. Jejich hlasy jsou fantastické, v síle i v barvě, v možnostech frázování, výrazu… Jejich upřímné vyznání víry probíhající na pódiu před našima očima i ušima sochy Karla IV. bylo neopakovatelné. Na pouť po Evropě ale zjevně nemohli všichni členové Alumni sboru, hlavně jim chyběli muži. Ale to vůbec nevadilo, protože mužské úlohy ve sboru i ve fantastickém sóle zastoupila jedna veliká altistka… Něco takového jsem dosud nezažila. Po společném koncertě jsme byli pozváni na nikoliv malé, jak bylo avizováno, občerstvení. Abych uzavřela popis akce v Karolinu, musím dodat, že tolik superlativů v angličtině jsem o své práci a o Columbelle nikdy neslyšela.
Poslední akcí letošní sezóny bylo naše již tradiční vystoupení v kostelíku sv. Jana Křtitele Na Prádle. Koncert byl pěkný, řekla bych. Zpívali jsme hlavně optimisticky laděné skladby, abychom svoje oddané publikum zase po půl roce potěšili. Zařadili jsme i několik premiér, takže nouze o adrenalin rozhodně nenastala. Organizace tentokrát klapla na výbornou, asi proto, že jsem si všechno zařídila sama… Jediné, co nedokážu, je dovést zpěváky na generálku za ruku. Takže, ačkoliv jsme generálku začínali v půl páté, jeden nový popletený bas přišel až na koncert v půl osmé tři písně před koncem. Asi nemohl najít Petřín… Početné publikum naslouchalo se zájmem našemu programu. Celý se týkal tří hlavních témat, počasí, lásky, svobody a náboženství. Martinovo klavírní sólo bylo o pohřbu hokageho od Toshibo Masudy. Zajímavá skladba, zklidňující, melancholická, filmovou hudbou říznutá, pěkně zahraná. Columbela jako celek se asi nejvíc obávala nové skladby Singing in the rain, která ale nakonec vyšla, i když ne tak jako v Karolinu, dále rozlučovacího Good bye jazz, které jsme zpívali prvně a pro jistotu ho zkrátili. Písně Osvobozeného divadla, ať už s Adamovým klavírním doprovodem nebo bez, zpívá sbor bez problémů a bez obav. České lidovky tradičně zabraly, dojaly, jak se patří. Spirituály zazněly tentokrát trochu v jiném výrazu, energičtěji. Aspoň doufám. Celkově myslím koncert vyšel, publikum se tvářilo velmi spokojeně.
Děkujeme všem svým věrným posluchačům, přejeme krásné léto. Těšíme se na některém z našich dalších koncertů, o kterých se včas dozvíte na www.columbella.cz
Michaela Šreinová