Vyhledávání


Imatrikulace 12.11.2010

13.11.2010 18:54

     Po roce jsme opět slavnostně přivítali nově přišedší studenty. Nebylo to vůbec jednoduché, neboť na zkoušce sbor zlobil, neměl kytaru, noty, neuměl nic a vůbec, pil mi krev. Naprosto nechápu, jak jsem nakonec celou akci dovedla do zdárného konce. Je to rok od roku těžší a těžší. Nepovedená zkouška nakonec bývá spíše dobrým znamením, ale vše, co následovalo, nic moc dobrého nevěstilo. Nepřipravený sál, nechápaví prváci i primáni, neochotní uvolnit cestu rodičům, následující nedostatek židlí atd. atd.

            Vlastní akce probíhala jako obvykle, jen studenti nepochopili, kudy a kam mají chodit, takže se nesmyslně hromadili u zdí. Pozitivní ale bylo, že všichni rodiče poslouchali skutečně se zájmem, hudbu i projevy, potleskem téměř hromovým nám dali najevo svou přízeň. Zato stojící studenty evidentně tlačily boty, uletěly jim včely, dobrá nálada je opustila a smysl pro humor k nim ještě vůbec nedorazil.

            Abych ale svoje vyprávění ukončila smířlivě, sbor se nakonec konsolidoval a vydal ze sebe nadstandardní výkon. Martin Hanker bez chyby bubnoval, perfektně přednesl náročné sólo v Potopě. Sbor zněl velmi uspokojivě, i když byl početně výrazně oslaben. Chyběl nám prakticky celý druhý soprán a úplně celý spodní bas.

            Co říci závěrem? Ani nevím. Laskavý čtenář nechť si mou úvahu dokončí, jak uzná.