Letošní imatrikulace proběhla jako vždycky v Koruně v dušičkovém podzimně melancholickém čase. Vítali jsme primu a prváky a se zaujetím jsme si je z jeviště prohlíželi, srovnávali, hodnotili. Jako vždycky jsme zkoušeli odhadnout, kdo z nich by tak asi mohl umět zpívat, kdo se k nám v budoucnosti přidá apod. Letošní prima se nám jevila obzvlášť mladinká. Pánové z basu, kteří jsou dneska v kvartě, mi vůbec nechtěli věřit, že tehdy před čtyřmi lety v Koruně vypadli velmi podobně…
Studenti nastoupili za columbellího Gaudeamus igutur, důstojně propluli čestnou uličkou mezi obecenstvem, tedy především svými drahými rodiči, a zaujali svá místa podél stěn. Z této pozice pozorovali průběh celé slavnostní akce. Vyslechli projevy pana starosty a paní ředitelky, několik skladeb v podání Columbelly a parádní provedení Ježkova Bugatti stepu. Náš bývalý vynikající student Martin Orlita, v současné době úspěšný student ČVUT, se u klavíru předvedl v plném lesku. Z našeho vystoupení asi nejvíc zaujal spirituál I´m gonna sing a premiéra skladby Hymn to freedom, při které nás na klavír brilantně doprovodila Barunka Bendíková. Prváci i primáni si jednotlivě převzali od svých třídních školní almanach a pamětní fotografii a šťastně se vrátili do svého houfu, tedy ke svým milým spolužákům. Po závěrečné písni Život je jen náhoda se všichni, od pohledu šťastni a spokojeni, rozešli do svých domovů či jinam…
Za Columbellu
Michaela Šreinová, sbormistryně
