Jak mnozí naši příznivci vědí, Columbella příliš neholduje nejrůznějším uměleckým kláním, vědouc, že svým repertoárem ani přístupem do soutěží zkrátka nezapadá. Aby se ale vlk nažral a koza zůstala celá, rozhodla se dirigentka, tedy autorka těchto slov, svůj sbor sice do soutěže přihlásit, jenže jen do přehlídkové, nesoutěžní kategorie, tedy kategorie B. Rozumějte, chtěla jsem tím ušetřit práci jednak porotě, jednak nám, abychom se nemuseli učit povinnou skladbu.
Dramaturgie nebo možná i jiné organizační okolnosti způsobily, že jsme zpívali jako první, hned po kratičkém vystoupení sborečku z Gymnázia Na Zatlance, organizátora to krajského postupového kola soutěže Opava cantat. Dopoledne zpívaly tři sbory, po Columbelle ještě dívčí sbor budoucích pedagožek z Berouna a obří sbor Pražské konzervatoře.
V odpoledním programu vystoupily Divertimento z Botičské, skvělá Bezharmonie z Gymnázia J. Heyrovského a Nad Kavalírkou, úžasní Pueri gaudentés a Vocalissimo z Gymnázia Jana Keplera. Všechna vystoupení byla krásná, zajímavá a následováníhodná. Až na výjimky ale zmíněné sbory zpívají repertoár dosti od našeho odlišný a jejich provedení, až na výjimky, je pro moje srdce trochu příliš akademické.
Asi největším překvapením pro mě bylo, že ačkoliv Colubella nesoutěžila, přísná porota ji ohodnotila, a sice stříbrným pásmem, tedy oceněním v naší historii doposud nejvyšším. Otázkou je, co to způsobilo. Ať je to, jak chce, ocenění si pochopitelně považujeme a ve všech přehledech ho uvedeme. Může se i stát, že porota vybere Columbellu, aby se přijela představit i do celostátního kola, do Opavy.
Přemýšlím, čím Columbella znalce při svém letošním vystoupení zaujala. A docházím k závěru, že nám asi pomohl zajímavě sestavený program. Zazněly dva spirituály, jeden úderný a druhý velmi dramatický, Stravinského modlitba, jedna srdceryvná lidovka a dvě písně z Osvobozeného divadla, z toho Nebe na zemi s prima doprovodem klavíru. Celé vystoupení bylo radostné, optimistické, vyrovnané. A to jsme jednoho zapomnětlivého basa ze Zbraslavi tahali ještě v devět přímo z postele. Nakonec ale dorazili skoro všichni a myslím, že si svoje čtvrthodinové vystoupení pěkně užili. Já potom posbírala nejrůznější zapomenuté předměty, několik příjemných poklon a vydala se cestou k světlejším zítřkům.
Michaela Šreinová