Jarní koncert Na Prádle

Náš letošní jarní koncert začínal nikoliv nadějnými vyhlídkami, ale velkými pochybnostmi. Nejprve jsem se o půlnoci před produkcí dozvěděla. že klavírista ani jeho báječný nástroj nebudou tentokrát k dispozici. Pozdě odpoledne se ozval bubeník, že si právě zranil ruku. Na poslední chvíli onemocněvší zpěvačky jsou už pro mě běžným koloritem provázejícím všechna naše vystoupení. Úplně normální taky je, že basy- absolventi nemají čas.

Protože se ale nevzdávám snadno, vzala jsem za vděk školními varhanami. Fungovaly. Odpoledne jsem do nich bušila, připravujíc se na večerní produkci. Vše vypadalo - stále ještě- nadějně. Před kostel přišli všichni včas, děvčata se postarala o bubnování, ani bubínek nezůstal v Radotíně. Kostel nám pan farář Židlický otevřel dle dohody. Času bylo málo, necelá hodina. Rozezpívávajíce se, zapojovali jsme varhany. Nástroj se ale rozhodl stávkovat. Zmlknul a nevydal už ani pípnutí. Možná už navždy, Bůh ví...

Vzali jsme tedy za vděk místním nástrojem. Jenže najít slušně znějící rejstříky už jsme bohužel nestihli. Varhany hlučely, bučely, tóny se vůbec nespojovaly. Chudák Barunka! Hrála svou skladbu a zdálo se, že nástroj hraje/ dá-li se to tak říct/ přímo proti ní.

Přes všechny popsané potíže ale můžeme konstatovat, že se koncert početnému publiku líbil. Posluchači ocenili výkon sboru, Barunky, sólistů i Pepínovu Prázdninovou. Happy Day zpívali tentokrát Pepíno a Ondra. Hned bylo jasné, že to jejich setkání bylo osudové. Krásně se doplňovali. I později na oslavě...

Program nám vyšel tentokrát poněkud delší než obvykle, zkusili jsme si několik nových skladeb a ty staré oblíbené, vylepšené a lépe naučené jsme také nechtěli vypustit. Na publiku bylo poznat, jak se vždy zaraduje, když v převládající angličtině zazní taky čeština. Nejprve tleskali Čáďově textu v Mendelssohnově písni/ byl sice poněkud rozpustilý, ale zato zcela originální/, o vtipné Pepínově písni už byla řeč a dvojice V+W také podle očekávání nezklamala. Zpívali jsme v premiéře Ducha.

Celkově byl koncert naplněn nakonec vlastně docela dobrou pohodou a uvoněnou atmosférou. Publikum aplaudovalo. Kdo by to byl těsně před začátkem řekl?!