Je už bohužel po prázninách, začátek nového školního roku, a tedy i sezóny. Jenže letošní prázdniny byly matolik senzační, slunné a dlouhé, že jich mám stále ještě plnou hlavu, a nemohu se proto jaksi důstojně soustředit na další práci.
...a pořád se musím vracet. Co se týče mého nejoblíbenějšího pěveckého sboru, tedy hlavně k naší poslední společné akci, a sice oslavě praotcových narozenin na Veslařském ostrově. Columbella si prostě jednu červnovou sobotu udělala čas, aby mému jubilujícímu muži zazpívala soukromě pár pecek, takový minikoncertík. Do programu jsem zařadila i svůj oslavný text na Mendellssohnovu melodii, no byla to paráda, ale hlavně legrace. Všichni přítomní byli zcela konsternováni, mnozí slyšeli živě sborový vícehlas poprvé v životě.
A kromě toho všeho, jak pravil jeden nejmenovaný basista, ty řízečky byly epický!!!
Ještě poznámka na okraj: Jak jsem se, koneckonců jako obvykle v září, obávala nedostatku hlasů ve sboru, tak jsem se, naštěstí jako obvykle touto dobou, mýlila. Do sboru se dostavili prakticky všichni, zdá se, že i čerství absolventi budou s námi zpívat dál. Kromě toho se ukázaly tři nové dívky a přihlásil se jeden muž! Snad je to dobré znamení, nová sezóna nás nachazí připravené. První vystoupení se uskuteční v Příbrami 20. října.