Léto plynule navázalo na jaro a Columbella pokračovala v koncertní sezóně, jakož i ve školním roce podle obvyklých postupů. Nejprve veleúspěšně odmaturovali dva naši studenti, klavírista dokonce se samými jedničkami, jedna přespolní maturantka pochopitelně s vyznamenáním. Týž den, co skončilo zkoušení, jsme zapěli na tradičním Jazzu Černošice 2016. Naše vystoupení se mohlo uskutečnit jen díky tomu, že nám pomohl jeden významný bas. Děkujeme, Honzo, Vaší pomoci si převelice vážíme. Naše zpěvy zakončily společný koncert několika hudebních uskupení svázaných s černošickou ZUŠkou. S radostí jsme vyslechli například kousek z Carmina Burana provedený téměř celou hudební školou a skvělý jazz v podání skupiny Chorus Angelus.
Začátkem června jsme se jako dobří holubi vrátili do Šlovic. Letos nás na třídenním soustředění tedy nevítal náš starý dobrý známý Jaroušek Čermák, ale úplně jiný, mladý, štíhlý majitel. Byl milý, ochotný a vycházel nám všemožně vstříc. Je evidentní, že už zase máme kam se jezdit soustředit. Na tomto místě musím pro změnu poděkovat jinému basovi, Petrovi, který, ač s námi již pravidelně nezpívá, uvolil se před svými státnicemi věnovat víkend naší hudbě, aby se doučil program a mohl s námi vystoupit na prádelním koncertě.
Vystoupení v kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle se nakonec uskutečnilo, ač jsme si s tím do poslední chvíle nemohli být jisti. Soprány a alty chořely jeden za druhým, Adam byl dokonce v nemocnici, klavíristka byla ráda, že na vystoupení vůbec došla, atd. atp. Všichni studující, jakož i vyučující byli vzhledem k pokročilému datu v kalendáři na pokraji svých sil. Zřejmě i proto na školní koncert nedorazil z naší školy vůbec nikdo. Samozřejmě ovšem kromě ochotného dokumentaristy. Děkujeme.
Koncert probíhal jako obvykle, univerzální Menedelssohn v úvodu, pak pěkné barokní fanfáry pro klavír a flétnu, něco skladeb fungl nových, něco postarších. Stravinského Pater noster vyšel perfektně, Ave Maria bohužel nikoli. V All you need se v celé nahotě ukázalo, jak málo basů máme. Lidové české písně byly dojemné, spirituály šlapaly, Ježkovy skladby se prostě zpívají (skoro) samy. Přes všechny pohromy, které koncert předcházely, si nakonec nemáme nač stěžovat.
Poslední koncert COLUMBELLY byl navíc v něčem naprosto jedinečný. Už mnohokrát se na našich vystoupeních prezentovali naši nadějní instrumentalisté, skupinově, ale i sólově. Ale to, co jsme měli tu čest si poslechnout tentokrát, nemělo v naší historii obdobu. Bětka z kvinty, řečená Bedýna, přednesla na housle meditaci z Massenetovy opery Thais. Bylo to něco neskutečně překrásného, dojemného, hlubokého. Jsem přesvědčena, že dojati byli všichni.(Až na jednoho nehodného basistu…) Po koncertě jsme šli jako vždy na společnou večeři, která byla uvolňující, bujará a veselá. Strašně moc jsme toho snědli i zazpívali.
Nyní se prakticky všichni odebereme na zasloužené prázdniny. Děkujeme všem příznivcům za podporu. A stále ještě věříme, že se ke Columbelle někdo přidá do pánské sekce. Pokud se to nestane, bude se GOP muset smířit s tím, že všechno má svůj konec.
Michaela Šreinová