Školní pěvecký sbor se po třech letech vrátil na místo činu. Šlovice jsou pro nás tradice, srdeční záležitost, celkově jsme tam byli více než dvacetkrát. To si pamatuji jakž takž já a také někteří bývalí členové, kteří nás jako věrní přátelé a prima muzikanti opětovně navštívili, aby i této tradici bylo učiněno zadost.
Soustředění sboru je tradicemi doslova prošpikováno. Tradičně to v pátek vypadá tragicky, nácvik jde pomalu, zpěváci se snaží, ale úspěch se hned jaksi nedostavuje. Chvíli to prostě trvá, než se ta parta sezpívá a sladí. Sobota tradičně přináší zlom, najednou to všechno šlape, skladby odkládáme jako (skoro) hotové jednu za druhou. Neděle se tradičně odehrává ve znamení útlumu a únavy. Naše oblíbená hodná paní kuchařka nám tradičně (a) skvěle vaří. Paní provozní tradičně něco malounko poplete. Večery tradičně trávíme (téměř) všichni společným muzicírováním. Tentokrát se hrálo na kytary, housle, taky trochu na flétny. Čím později, tím více se ukazuje skrytých kytaristů. To je taky jeden z tradičních důvodů té nedělní únavy...
Počasí bylo tentokrát přímo ohavné, což ale sborovým zkouškám přeje. Takže jsme nevynechali ani jednu, v pátek i v sobotu jsme do toho psího počasí nevystrčili ani nos a oddaně trénovali na třech výživných zkouškách denně. Udělali jsme spoustu práce a dohodli se, že sbor už je zase zralý na samostatné vystoupení před Vánoci v kostele. Když pámbu dá, najdeme volný termín v kostele Na Prádle, kam vás všechny co nejdříve co nejsrdečněji pozveme.
Michaela Šreinová