Vyhledávání


Moravskotřebovské arkády 2010

24.05.2010 22:36

Zdá se, že desítka je pro COLUMBELLU osudovým číslem. Nejen kvůli současnému letopočtu a nejen proto, že se nacházíme v desáté sezóně od založení. Právě letos nás různí báječní lidé pozvali na desáté, jubilejní ročníky zajímavých festivalů. O Jazzu Černošice byla řeč minule, nyní tedy o Moravskotřebovských arkádách.

Úvodem je třeba říci, že pozvání na nejrůznější soutěže či festivaly dostáváme velmi často. Moravská Třebová mě ale zaujala jednak geograficky, jednak příhodným pomaturitním termínem konání, též nesporným půvabem nádherného renesančního zámku a barokního kostela, kde se koncerty konají, celkovou krásou městečka a mou sympatií k Moravě a Moravákům vůbec.

Do města jsme dorazili v sobotu 22. května, v době semifinále Mistrovství světa v hokeji 2010. Město mělo v tu chvíli tedy jiné starosti, ani je nezajímalo, že jsme s cestováním v jedné skupině a stejným spojem měli poněkud problémy. Všichni Moravskotřebovští totiž především fandili našim, sedíce v desítkách hospůdek skrytých v uličkách kolem náměstí. Já prohlížela špičkový barokní morový barokní sloup vévodící zcela pustému smutnému obrovskému náměstí. Tedy až do té doby, kdy se ze všech světových stran, na mě , zamyšlenou, uvažující o obětech dýmějového moru v Moravské Třebové z počátku 18. století, vyvalil nepříčetný vítězný řev hokejových fanoušků. Postě jsme vyhráli, sláva!

Festival probíhal na dvou místech. Na zámku, kde už v sobotu mohli početní stateční a otužilí diváci sledovat nejrůznější hudební vystoupení, od profesionální cimbálovky, přes uznávanou skupinu bicích nástrojů Jumping Drums, až po rockovou operu Oidipus Tyranus. Celý zámek přetékal kromě hudby  i výtvarným uměním, žákovským i profesionálním.

Přehlídka sborového zpěvu začala vlastně až v neděli. Dopoledne jsme zpívali v nádherném barokním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Musím říci, že skutečnost zcela překonala má očekávání.A v nejrůznějších oblastech: Zpívali jsme v dosud největším kostele před nejpočetnějším publikem. Publikum báječně reagovalo na náš repertoár, který se zcela odlišoval od programu ostatních sborů. Také tam nikdy nezažili, aby se sboristi trousili se zpožděním přímo při koncertě… Přesto si ale moji nehodní studenti vyzpívali velké sympatie, ba dokonce obdiv publika. Fakt je, že zpívali s plným nasazením, o basové sekci jsem potom před kostelem slyšela samou chválu… Posluchači také pozitivně hodnotili nekostelní bezprostřednost mých zpěvaček i zpěváků. Jedním slovem úspěch… Daný především naším spirituálním, či spíše spirituálovým programem a v neposlední řadě, musím skromně podotknout, mou komunikací s publikem.

Odpoledne následoval naopak zcela světský program na nádvoří zámku. Počasí se vylepšilo, publikum se sešlo, pódium se nazvučilo a nám se to povedlo! Slyšeli jsme nejrůznější sbory, ženské, dětské, smíšené, průměrné, výborné, se smyslem pro humor i bez. Zcela nás okouzlil sbor Baška, zabývající se převážně hudební komikou. Byli úžasní.

Náš program byl zcela světský, zpívali jsme Ježky, oblíbené vypalovačky, Lvíčka apod. I gonna sing předvedla ta moje banda tak, že jsem měla husí kůži, nelžu.

 Na tomto místě nemohu nezmínit publikum, organizátory, hospodské, ubytovatele a další. Všichni Moraváci, se kterými jsme se sešli, byli milí, sympatičtí, spolehliví, ochotní. Všechno klapalo. Všichni poslouchají sborovou hudbu. Pomáhají cizincům. Jsou, a právem! hrdi na své krásné město, pečují o ně, poučeně radí neznalým. Na koncerty vážné hudby chodí při každé příležitosti. Pochopila jsem, že tu mají jednou týdně. Úžasný kraj…

Vlastně se mi zpátky moc nechtělo. Ale škola volá, respektive volala. Na Smíchov  jsme dojeli asi v půl deváté večer. Nechci vidět výsledky písemek či jiných studentských radostí svých milých sboristů rovnou z pondělka… Život prostě není jednoduchý!