V prvních prosincových dnech roku 2017 proběhlo tradiční soustředění Columbelly před vánočním koncertem. Soustředění náročné, těžké, pronásledované nepřízní okolností, obvyklým chatrným zdravím dámské části sboru v čase plískanic a Mikulášů a především závadou na topení rekreačního zařízení, pozdě řešenou nebo možná vůbec neřešitelnou.
Už když jsme přijížděli do našeho oblíbeného Vystrkova (konkrétně objektu na konci světa ve Šlovicích) a vyhlíželi alespoň náznak kouře nad komínem, zesílily mé obavy způsobené mimo jiné dost mizernou a nepříjemnou komunikací s vlastníkem objektu. Nakonec jsme kouř ve stopovém množství doslava vyčuchali, ale mé obavy byly plně na místě. Když jsem vstoupila do budovy, cítila jsem jen velkou zimu, prázdnotu, absolutní ticho a ani náznak vůně oběda. Nicméně bylo otevřeno, tak jsem celou skupinku pozvala dál.
Ano, skupinku. Z regulérních 29 členů sboru jich se mnou v autobuse sedělo 15. Z toho jeden altopedagogický dozor. Chápete jistě, že jsem optimismem zrovna neoplývala. Velmi rychle se ukázalo, že minimální počet zpěváků a konec konců i teplota kolem 12 stupňů Celsiových nemusí soustředění zkazit. Možná naopak.
Vždyť jsme vzdorovali společnému nepříteli, tedy příšerné zimě. Ale paní správcová se snažila, přidávala peřiny, přímotopy, nekritizovala hlučná hudební vystoupení. Naopak za ně děkovala. I za to, že jsme neodjeli jako jiní klienti, kteří to prostě zabalili hned v pátek. My jsme vydrželi, skvěle se seznámili s nováčky do sboru právě na podzim přišedšími. Menší skupina se ukázala jako přínos i při nácviku, byli slyšet všichni stejně jako jejich chyby. Později, v pátek večer a v sobotu přijeli i další, takže v nejsilnějším momentě nás bylo zpívajících 20. Honza přijel jako kamarád a pozorovatel a sbormistr se nepočítá.
Zkoušelo se celé dny. A společná práce nás alespoň částečně zahřívala. Tedy kromě urychleně dodaného přímotopu. O přestávkách se dalo jít buď do postele nebo obíhat pingpongový stůl. Zjistili jsme, že při nedostatku pálek lze použít leccos, například sbormistryniny pantofle nebo mobily.
Do Šlovic jezdíme od roku 2007. Toto soustředění bylo naprosto ojedinělé. A nejen kvůli zimě. Protože mráz Columbellu nespálí. A navíc, konečně došlo k tomu, po čem léta volám. K omlazení souboru. Jestli dobře počítám, v letošním školním roce přibylo 11 nováčků. Jupí.
Michaela Šreinová