O Mikulášovi, Columbelle a Leonardu

Bylo nebylo, Columbella dostala pozvání vystoupit v hotelu Leonardo. Zní to pohádkově a pohádku to skutečně připomíná.

Není tomu tak dávno, co si našeho školního sboru všimli majitelé špičkového hotelu ve vnitřní Praze a pozvali si nás, abychom zazpívali hotelovým hostům, okolojdoucím, turistům i Pražanům a také pozvaným dětem. To všechno při starosvětské příležitosti v předvečer svátku sv. Mikuláše, v tajemném čase, kdy jsou hodné děti odměňovány a děti zlobivé trestány…


Proto jsme i my přerušili koncert, aby se mohly své výchovné práce ujmout i tři významné bytosti, tedy Mikuláš s čertem a andělem. Děti dostaly, co bylo potřeba, a náš koncert mohl pokračovat.


Naše vystoupení obsahovalo tentokrát množství nových skladeb. Ano, už jsme začali trhat ovoce náročného šlovického soustředění. V předpremiéře před Vánoci jsme si vyzkoušeli např.další Ježkovu píseň Život je jen náhoda a staroanglickou koledu Night Bethlehem.


Na programu Columbelly nechyběla ani klavírní improvizace Martina Orlity, letos na téma Stille Nacht, a též Bugattistep. Jeden z našich nových basů, pro změnu taky Martin, prokázal skvělé rytmické cítění a obohatil africké písně svým bubnováním. Novinkou na našem mikulášském vystoupení bylo simultánní tlumočení průvodního slova sbormistryně do angličtiny naší novou nadějnou altistkou s překrásným cizokrajným jménem Havalind…


Zdá se, že jsme v ulici Karoliny Světlé udělali dobrý dojem a můžeme tedy počítat s tím, že zde začalo něco krásného a snad toho nebylo dost. Od paní hoteliérky jsme odcházeli s příslibem pozvání na další podobnou akci.