Právě jsme se vrátili… ze Šlovic, z tradičního soustředění. Přemýšlela jsem dlouze, co o tom letošním napsat nového. A nic.
Historie se opakuje, říká se do puntíku. Prohlédnete-li si naše stránky, najdete tam zápisy, kde se dozvíte, jak takové soustředění probíhá, jaký je správce objektu…pašák, jak se pěkně zapojují mladší zpěváci. Myslím, že jsem posledně nezmínila naše oblíbené obíhačky ping-pongového stolu a neoblíbené kuchařky.
Dobří a věrní holubi se vracejí, takže i letos jsme přivítali, byť na jeden večer, jednoho nejmenovaného zakládajícího člena. Faktem je, že Čenda skutečně tvrdě pracuje a volno si prostě nemůže dovolit. Nové není ani to, že se sbor stále rozrůstá.
Nebudu tedy hledat deset rozdílů, zkusím alespoň nějaký. Kdo hledá, najde a trpělivost přináší růže. Oproti předešlým dušičkově a melancholicky laděným soustředěním nám příroda ukázala přívětivější tvář. Tentokrát bylo nádherně, podzimní sluníčko svítilo na malebný kraj vůkolní a mile nás hřálo na duši i na těle. Dodalo nám sílu i optimismus do budoucnosti, zvláště pak na 18. prosince, kdy se bude v radotínském kostele konat náš dopolední adventní koncert.
Všechny vás srdečně zveme.
Za COLUMBELLU
Michaela Šreinová
