Za hudebnou aneb projev na její počest přednesený
Vážení přátelé, milí hosté,
dovolte mi, abych při dnešní významné slavnostní příležitosti přednesla několik vřelých vět o jedné zvláštní budově, jejíž dny jsou sečteny a před jejímiž oprýskanými zdmi jsme se sešli. Ano, rozumíte bohužel správně, můj projev bude věnován hudebně Gymnázia Oty Pavla.
Není náhodou, že touto nelehkou a nikoliv bezvýznamnou úlohou, jak mohu konstatovat se skromností sobě vlastní, jsem byla vedením našeho ústavu pověřena právě já. V mém životě totiž sehrála tato dnes už znatelně omšelá stavba roli takřka zásadní.
Je tomu už dvacet let, kdy jsem se s ní seznámila. S tichou prostorou ku hřbitovu přiléhající, s místností naplněnou jedinečnou atmosférou, vlivu školy nepodléhající. V těchto smutných a lehce provlhlých zdech probíhala naprostá většina mého úvazku vezdejšího. V romantickém oparu v pozadí šumící Berounky učila jsem studenty hudbě i jazyku českému. Nic a nikdo nás při tom nerušili. Ani disharmonický zvuk školního zvonku, ani kontroly či hospitace. Bylo mi tady dobře.
V tomto jedinečném prostoru bylo počato i moje nejmladší dítě. Ano, víte, o kom mluvím. Právě zde Columbella, školní pěvecký sbor, vydala své první nesmělé tóny. Pomalými dětskými krůčky došla přes obtížné pubertální období až ke své současné rané zralosti. Hudebna měla v životě mnoha členů sboru úlohu bezmála iniciační. Tady se naučili naslouchat i poslouchat, intonovat a sjednocovat se. Naučili se vzájemné lásce, toleranci a společné harmonii. V přátelské atmosféře se naučili trpělivosti se sebou i s ostatními. Právě tady mnozí z nich pochopili a naučili se, co je pravý kolektiv. Mohu směle říci, že právě zde formovali své individuality. Ano, naše hudebna bezpochyby zanechala svůj otisk v duších členstva sboru. A nejen v jejich duších. I v té mojí. Pevně věřím a doufám, že obraz a duch naší hudebny zůstane i v srdcích všech našich studentů a pedagogů.
Vážení přítomní, nechci ale vyvolávat smutek a melancholii. Je třeba hledět ke světlým zítřkům. Život plyne dál jako řeka v naší blízkosti. Právě proto stará budova musí ustoupit budově nové, moderní a doufejme lepší. Budově, která nepochybně vyplní naše přání a očekávání. Která naplní naše sny a naděje. Která bude důstojnou pokračovatelkou krásné tradice. A proto, přátelé: Pryč s minulostí, vzhůru do budoucnosti.
Amen.
Michaela Šreinová