Letošní adventní koncert Columbelly se uskutečnil v kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle v největším předvánočním běsnění, v posledním týdnu školy, ve všední den, konkrétně v pondělí 18. prosince 2017. Přes šibeniční termín Columbella opět hravě zaplnila kostel do posledního místečka, navíc vzadu u vstupu stáli, jako obvykle, opozdilci.
Kde se vzalo tolik posluchačů? Inu, sbor přijal větší množství nových členů, a tak se publikum rozrostlo o nové tváře, nové rodiče, nové prarodiče a jiné. V historii souboru je to ojedinělá situace, situace přímo revoluční, a tedy taky dost obtížná. Na tomto místě tímto děkuji všem nově přišedším pěvcům, hlavně tedy jejich hlasivkám, nasazení, slušnému zvládnutí repertoáru a vůbec.
Columbella nyní čítá 29 členů, na koncertě jich bylo 25. Z toho nováčků máme v sopránu 2, v altu 3, v tenoru 2 a v basu 3. Hlasy jsou celkem vyrovnané, zaplaťpámbu. Práce před námi je jako na kostele, ale pokud kolektivu vydrží onen duch zocelený na soustředění a na koncertě předvedený, lze na samém počátku roku 2018 hledět do budoucnosti souboru. Ten rok je z hlediska Columbelly i lidstva význačný tím, že století i sbor dosáhnou plnoletosti.
Zrovna dospěle ale teď Columbella na koncertě nepůsobila. Ba právě naopak. Byla velmi mladá, půvabná, veselá, a to téměř až pubertálním způsobem. Hlavně dívkám činila společně produkovaná hudba tolik štěstí a radosti, že některé v záchvatech smíchu padaly z praktikáblů, zmateně hledaly noty, složitě se přeskupovaly apod. Nevadí, každý jednou dospěje, snad…
Charakter koncertu byl také ovlivněn i dalšími okolnostmi, hudebními i nehudebními. Z těch hudebních bych ráda vyzdvihla všechny instrumentální vsuvky, krásně zahrané a dobře vybrané. Slyšeli jsme varhanní improvizaci Martina Šefčíka, flétnové duo Lucií Guštarové a Schröterové, housle Anežky Krutské doprovázené klavírem Katky Habánové. Ve svém středu jsme objevili nového sólistu Barta Müllera, kterého při Potopě doprovodil na kytaru Mikuláš Všelicha. Všichni byli skvělí. I ti, kteří měli trému a sólově vystupovali poprvé. Děkujeme.
Zásadní chybou koncertu byl jeho vlastní závěr. Ano, přídavek. Tak strašně ještě Columbella Klobouk ve křoví nikdy nezkazila. Plyne z toho poučení: Příště se uklonit a rychle pryč. Pro případ nouze se naučíme známý Cimrmanův Vichr z hor. Nutno podotknout, že nepříjemný pocit z koncertního trapasu byl rychle překonán pomocí skvělé tradiční společné večeře v nedalekém podniku.
Vážení čtenáři, příznivci a posluchači, děkujeme upřímně za návštěvu koncertu. Těšíme se, že vás budeme na dalších vystoupeních potkávat pravidelně. Do nového roku přejeme mnoho štěstí a zdraví.
Za Columbellu
Michaela Šreinová