Vánoční zpěvy Columbelly 2008

19. prosince slavně ukončil vyučování v roce 2008 na našem milém gymnáziu školní smíšený pěvecký sbor. Tato již tradiční akce přinesla očekávané ovoce.
Krásný radotínský kostelík byl plný studentstva, učitelstva i místního obyvatelstva. Začali jsme přesně, a tak museli opozdilci zaujmout vertikální polohu u dveří a kolem stěn. Zdálo se ale, že jim to pranic nevadí.

Vlastní úvod byl skutečně velkolepý. Obstaral ho náš slavný trubač a tenor Jakub. Jeho projev byl naprosto originální, a to do té míry, že jinak známou vánoční píseň v publiku poznal skutečně málokdo. Prostě komu čest, tomu čest… Jeho verze písně Adeste fideles zaskočila dokonce i sbor. Pánové v basu fascinovaně naslouchali vánočnímu troubení, tolik se jim to líbilo, že pak zapomněli sami nastoupit.

Repertoár vánočního koncertu odpovídal kalendáři. Duchovní a vánoční skladby převažovaly. Poprvé jsme si například zkusili Bachův chorál z kantáty 147. Barunka skvěle zahrála obtížný varhanní part. Jen a jen díky ní jsme mohli své milé publikum seznámit i s náročnější muzikou.

Program byl tentokrát sestaven tak, aby posluchače dojal. Gradoval, střídal koledy naše, anglické i americké, písně černé Afriky, útočil na city křehkostí krásné vlastní písničky Barunky, která své dílko přednesla s Martinem, jenž její jemné klavírní hraní a kultivované zpívání doplnil svým sametovým tenorem a něžnou kytarou. V programu bylo použito i starých osvědčených písní, jako třeba O happy day v podání Jakuba. Tentokrát jsem ho doprovázela sama, což přineslo sboru i mně osobně mnohá překvapení. Například mě zaskočilo, že pedál na kostelních dlaždicích neustále pod mou nohou ujížděl, až nakonec ujel docela . Je propříště taky třeba vědět, že příliš dlouhé rukávy na klávesy prostě nepatří. Ještě že se Kuba nedá vyvést ze svého klidu a profesionálního projevu absolutně ničím.


Poprvé jsme použili violoncello i se slečnou Zorkou a viděli jsme, že je to dobré. Snad nám tedy příště nedá košem. Nejvíce se ale naše publikum rozsvítilo při písni zcela světské, ale vážně vydařené. Pětihlasá úprava Ježkovy skladby Život je jen náhoda skutečně nemá chybu. Je to sice velmi těžké, první část jsme museli provést sólisticky, ale stálo to za to! Na závěr jsme dali Tichou noc, jako přídavek Čendovu oblíbenou Spirit of God a záměr vyšel. Publikum bylo vážně naměkko. Musím ale popravdě přiznat, že já letos taky...